Historie
Radkova Lhota, kdysi nejmenší obec soudního okresu Bystřice pod Hostýnem velikostí i počtem obyvatel, ležící na pravém břehu Radkovy, či Blazického potoka, v řepařské oblasti, dříve vynikající ovocnářstvím.
Při zkoumání nejstarších dějin je třeba vyjít z toho, že tento prostor byl kolonizován z dříve osídlených Dřevohostic. Když se počet jejich obyvatel rozmnožil a v jejich nejbližším okolí nebylo již vhodných pozemků, několik rodin se odstěhovalo, aby se usídlili ve vzdálenějším okolí. Nabízí se ves Radkovy, o které je první zmínka v roce 1371, kdy Jeník z Doborotic prodal Matoušovi ze Šternberka celé vsi Bořenovice a Radkovy. Tím se tato ves stala součástí Bukovského panství, ale již roku 1371 vložili Matoušovi synové Zdeněk a Jan ze Šternberka celou ves Radkovy a v Lipové tři celé lány a čtvrt Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka, čímž připadly k Dřevohosticím a s nimi souvisely až do roku 1635. V tom roce Václav kníže z Lobkovic prodal Janovi z Rotálu vsi Šišmu, Kladníky, Bezuchov, Oprostovice, Žákovice, Jelínek, Hovadinu, Lhotu, Radkovy, Lipovou a Křtomil. Ten je připojil posléze ke svému panství Bystřice pod Hostýnem.
Předpokládanou další kolonizací vznikaly vsi, které měly v názvu lhota. Lhota znamená osadu založenou zpravidla na půdě lesní a do jisté lhůty (tj. na přesně dohodnutý počet let) osvobozenou od všech feudálních dávek a povinností. Říkalo se: být na lhotě. Protože osad takto nazvaných bylo hodně, bylo nutno je rozlišit různými přívlastky podle majitele, polohy, sousedství, stáří apod., ale mnohé zanikly. Lhoty jsou charakteristické pro 13. a 14. století. Lhotka je zdrobnělinou k Lhota, název Lhotsko označuje, že ves byla dočasně pustá a že se jmenovala původně Lhota, Lhotka. Lhoty jsou mladším doplňkem Újezdů, které jsou typické pro okraje starého sídelního areálu Moravy: pro Ždánicko, Zdounecko, Uherskobrodsko, sev. podhůří Hostýnských vrchů, západní okraj Oderských vrchů, pro široký pruh z Boskovicka přes Kunštátsko na Bítešsko až po Moravskobudějovicko. Areál Újezdů obklopuje prostor nejstarších toponymických typů Moravy, nezasahuje však do oblastí středověké kolonizace. Tvoří mezistupeň mezi oběma areály.
Severně od Radkov je Radkova Lhota, o níže se děje první písemná zmínka v zemských deskách olomouckých k roku 1397, když se uvádí, že Předbor z Cimburka upsal své manželce Elišce na svých vsích Turovice s dvorem a mlýnem, Lipová a půl vsi Lhotka 30 hřiven grošů roční činže ve 300 hřivnách grošů věna a co by pochybilo, mělo se doplatit z jiných jeho majetků („in media parte ville Lhotka“ – ZDO VI, 640). Před rokem 1480 získal ves k Dřevohosticím Stoš z Kounic a prodal pak Žerotínům roku 1480 tvrz Dřevohostice, městečko Dřevohostice, ves Turovice, ves Radkovy, půl vsi Lipová, ves Lhotku a pustou ves Karlovsko, s kostelním podacím v Dřevohosticích. Tak zůstala Radkova Lhota při panství Dřevohostice rovněž až do roku 1635, kdy ji, jak již víme, koupil s deseti jinými obcemi Jan z Rotálu k panství holešovskému, od roku 1640 k bystřickému.
Může jevit jako paradox, že ves možná nejmladší je zmiňována v pramenech nejdříve. Naše Lhotsko bývalo nazýváno Měsíčnou Lhotou a jako takové se objevilo již roku 1349, kdy Beneš ze Stránku s bratry koupil od Jutky půl vsi řečené Kozařina Lhota a půl vsi Měsíčná Lhota. O deset let později Dobeš ze Stránek prodal Jeníkovi ze Spranku ves Šišmu a půlky vsí Lhoty za 225 hřiven grošů a jeho bratru Jindřichovi. A z těch v Měsíčné Lhotě prodal 5 čtvrtí Ctiborovi z Cimburka. V roce 1374 prodal Bohunek ze Lhoty Adovi z Nahošovic 2,5 čtvrtě s mlýnem v Měsíčné Lhotě za 17 hřiven grošů. V roce 1379 se děje zmínka, že Jeník ze Spránku prodla Ctiborovi z Cimburka, jinak z Tovačova, a jeho dědicům ve vsi Lhota zvaná Měsíčná 5 čtvrtí činžovních. Předpokládáme, že jde o ty čtvrtě, které jsme zmínili již v roce 1359. Roku 1398 Ondřej z Radkovy Lhoty přijal na spolek Jakoubka z Měsíčné Lhoty. Roku 1406 upsal Pavlík z Měsíčné Lhoty manželce Elišce na všem, co měl v Měsíčné Lhotě 10 hřiven grošů věna. Upsání přijal Václav z Kladník. Opačně když Václav z Kladník upsal své manželce Kateřině v Kladníkách na poplužním dvoře věno, přijal je Pavlík z Měsíčné Lhoty, takto bratr Kateřiny. Roku 1415 prodal Pavlík z Měsíčné Lhoty Staňkovi z Radkov a jeho dědicům ve vsi Měsíčná Lhota 2,5 čtvrtě polí a jednu zahradu. Ještě týž rok přijal Staněk z Radkov manželku Kateřinu na spolek na vše, co měl v Měsíčné Lhotě.
V roce 1416 pohnal Matouš, farář ze Soběchleb, Martináka z Němčic, že nebožtík Pavlík z Měsíčné Lhoty odkázal jemu a jeho kostelu 5,5 hřivny grošů na záduší, které mu Martinák nechtěl vydat.
V roce 1437 prodala Anna z Přestavlk Markvartovi z Jevíčka ve vsi Měsíčná Lhota 3,5 čtvrti polí s mlýnem a Markvart z Jevíčka zaručil po své smrti Joštovi z Křtomile vše, co měl ve Lhotě, myslí se Měsíčné.
Jošt z Křtomile zapsal Petrovi ze Símře dvě kopy grošů roční činže v Měsíčné Lhotě a 2,5 čtvrtě polí se mlýnem. Vzápětí Petr ze Símře zapsal své manželce Bětě věno na 2,5 čtvrti polí a mlýnu v Měsíčné Lhotě.
Jiřík z Símře vložil roku 1499 Václavovi z Lukova, Barboře z Kunovic, manželce vlastní téhož Václava, a jejich dědicům své vlastní zboží a dědictví, totiž mlýn ve vsi Měsíčné Lhotě s 2,5 čtvrtí rolí s lidmi platnými, s robotami, s užitky, s háji, s chrastinami, s řekami, s potoky.
Václav z Lukova o rok později Matoušovi z Lýsek, Kateřině, manželce jeho, jich dědicům, své vlastní zboží a dědictví, totiž mlýn ve vsi Měsíčné Lhotě s půl třetí čtvrtí role s lidmi platnými.
Marta ze Lhoty získala po svém otci dědictví v Měsíčné Lhotě, které roku 1516 zapsala do desek Albrechtovi z Baršte a jeho erbům svůj vlastní a dědičný mlýn v Měsíčné Lhotě s činží, s robotami i se všelijakými užitky i se vším příslušenství s oběma břehy (snad potoka u Soběchleb), v těch všech svobodách, s mezemi, s hranicemi, tak jakož ten mlýn svrchupsaný je vymezen, se vším plným právem.
Zároveň Marta ze Lhoty vložila do desek Janovi z Měsíčné Lhoty a jeho dědicům své dědictví, totiž purkrecht s polovinou čtvrtě v Měsíčné Lhotě, které se jí dostalo na díle po otci, nebožtíku Matoušovi ze Lhoty, s rolí oranou i neoranou, s lukami.
Z panství Albrechta Bárského z Barště bylo odvedeno podle berňových register roku 1516
- z Hradčan od 23 usedlých, Mojek, fojt, Vašek a Mach, konšelé, přinesli 9 zl. 24 gr.
Na jednom zabitém a na jednom zběhlém sešlo 27 gr., za to právo učinili. Týž fojt ze mlýna oblanského 1 zl. Týž svrchupsaný fojt dal ze mlýna lhotského 10 gr. 2. z Nahošovic od 9 usedlých, Jakeš, fojt, přinesl od těchž lidí 2 zl. 20 gr. 3 ze Šišmy od 6 usedlých, Vašek Býše, fojt, a Martin, konšel, přinesli 1 zl. 6 den.
V roce 1523 Johanka z Baště i na místě svých mladších sester Elišky, Kateřiny, Alžběty Jeronýmovi z Baště a dědicům jeho své vlastní zboží, totiž tvrz a ves Šišmu s dvorem, s rolí oranou i neoranou, ves Hradčany s tvrzí, ves Nahošovice, ves Žákovice s dvorem, s rolí oranou i neoranou, pustou ves Houserovu Lhotu s oběma dvory, s rolí oranou i neoranou, s oblanským mlýnem, s mlýnem ve Lhotě, kteráž slove Měsíčná, pustou ves Hrusice s dvorem, s rolí oranou i neoranou, s loukami, s pastvami i s pastvištěmi, s háji, s lesy.
Týž Jeroným Barský podle berňových register z roku 1538 držel Mrlínek, Žákovice, dále odváděl daně ze mlýna oblanského, ze mlýna žákovského, z Hradčan, ze mlýna, z Měsíčné Lhoty, z Nahošovice a Šišmy. Na jeho místě odvedl Burian Bárský 12 zl. 17 gr. Scházelo na tom panství na prvním pustém, na mlýně a na zahradě, kterou pán odkoupil, 1,5 kop 20 gr. 6 den.
Naposledy Burián Barský z Barště prodal celé panství, skládající se z tvrze a vsi Šišmy s dvorem, ves Hradčany, Nahošovice, pustou ves Hrušice, ves Žákovice, pustou ves Lhotsko se dvorem a s mlýnem, ves Mrlínek, roku 1558 Vilémovi z Žerotína. Tím se tyto vsi dostaly k Dřevohosticím.
Hynek Pavlovský z Vidbachu získal od bezdětného Bedřicha ml. z Žerotína dřevohostické panství v roce 1566 a spojil je se svým pavlovickým. Po něm se vlády ujal v roce 1569 syn Jan Pavlovský z Vidbachu, po jeho smrti roku 1575 převzal majetek Jan Vanecký z Jemničky. Zemřel brzy již v roce 1580 a majetku se ujal jeho otec Bartoloměj Vanecký z Jemničky.
Ve své závěti z 20. června 1587 odkázal Vanecký dřevohostický a pavlovický statek spolu se vsí a tvrzí Oprostovice Karlovi mladšímu ze Žerotína a na Náměšti a jeho bratru Divišovi tím způsobem, aby hned po jeho smrti se toho ujali buď bratři ze Žerotína nebo jejich poručníci. Nutno ještě uvést, že Bartoloměj Vanecký byl spolu se Smilem Osovským z
Doubravice a na Třebíči a Fridrichem ze Žerotína a na Židlochovicích poručníky obou bratří. První dva jmenovaní předali také na zámku v Náměšti dne 25. února 1588 oběma bratřím dědictví po jejich otci, totiž Náměšť, Rosice, Kralice a Brandýs nad Orlicí. Bartoloměj Vanecký zemřel podle Pilnáčka 8. září 1589 a závěť byla vložena do desek zemských v roce následujícím. Ale ještě téhož roku tomu učinil odpor Hynek Posadovský z Posadova a na Otaslavicích, který byl s Bartolomějem Vaneckým v rozepři o nějaký majetek. Výsledek sporu neznáme. Podle toho dřevohostické panství držel Karel starší ze Žerotína v letech 1589–1617. Patřily k němu tehdy zámek a městečko Dřevohostice a vsi Turovice, Nahošovice, Hradčany, Šišma, Pavlovice, Prusínky, Kladníky, Bezuchov, Oprostovice, Žákovice, Mrlínek, Sovadina, Radkova Lhota, Radkovy.
Pod návalem nových rodinných i veřejných starostí se Karel starší ze Žerotína rozhodl odprodat dřevohostické panství příteli Janu Skrbenskému z Hříště na Fulneku. Obsahovalo tehdy tvrz a městys Dřevohostice a vsi Turovice, Šišmu, Pavlovice, Prusínky, Kladníky, Bezuchov, Oprostovice, Žákovice, Mrlínek, Sovadinu, Lhotu (Radkovu), Radkovy, Lipovou a Křtomil. – Osm svých poddaných v Tučíně si Karel ponechal a odkázal je roku 1636 Karlu Bruntálskému z Vrbna. Do desek zemských zapsána ta změna až roku 1618
Majitel dřevohostického panství Jan st. Skrbenský z Hříště se objevil v roce 1622 na seznamu osob, „kteříž ze země ven vyjely a k nepříteli se připojily“. V rámci konfiskačního řízení byl proveden v roce 1623 odhad statku. O majetek projevil zájem Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, nejvyšší kancléř království českého, který převzal správu po svém zemřelém bratru Ladislavovi. Zároveň usiloval i o panství bystřické a prusinovické. Během roku 1623 se ujal správy, ale k intabulaci došlo až v roce 1640. Zdeněk Vojtěch zemřel v roce 1628, dědictví převzal jeho syn Václav Eusebius z Lobkovic.
Roku 1635 bylo jedenáct obcí z dřevohostického panství, a to Bezuchov, Šišma, Kladníky, Oprostovice, Žákovice, Lhota (Radkova), Radkovy, Lipová, Křtomil, Sovadina a Mrlínek, prodány Janu Rotalovi z Napajedel, který pocházel ze štýrského panského rodu, který se krátce před bělohorskou bitvou usadil na Moravě. Roku 1636 byl dvorským sudím olomouckého biskupství, od roku 1640 byl členem triumvirátu spravujícího Moravu, 1641 byl povýšen do hraběcího stavu, 1642 se stal nejvyšším zemským soudcem, v únoru 1650 tajným radou a v letech 1648–1655 zemským hejtmanem. Známý je svým brutálním postupem proti povstaleckým Valachům. Poté co získal od Lobkovice i další jeho majetky – Holešov, Bystřice pod Hostýnem, Prusinovice na základě zápisu připravovaného ve Vídni v lednu 1651 podle kupní smlouvy ze 17. prosince 1650, přivtělil oněch jedenáct obcí k bystřickému panství. To tehdy čítalo zámek a městečko Bystřici s patronátem, Lhotku, Chvalčov, Slavkov, Brusné, Chomýž, Jankovice, Dobrotice, Hlinsko, Bílavsko s pod., pusté vsi Mrlínek, Pacov, Novou Ves, Jenči, Jestřebí, Lhotu a pusté hrady Obřany, Křídlo, Chlum a pusté šlechtické sídlo Chvalčov.
V těžké nemoci pořídil ve Vídni 4. prosince 1674 poručenství: moravské statky (Holešov, Bystřici, Napajedla, Tlumačov a Kvasice) odkázal svým strýcům Janu Kryštofovi a Juliu Vilémovi svobodným pánům z Rotalu, kteří měli statky v Štýrsku.
Úsilí Rotalů o zřízení rodového fideikomisu vyhověl císař Leopold I., který listinou datovanou ve Vídni 15. července 1692 dovolil, aby na panství napajedelském a kvasickém Julia Viléma a na panství holešovském a bystřickém Jana Kryštofa hraběte z Rotalu byly zřízeny fideikomisy. Jan Kryštof, tajný rada a komorník, dědičný komorník stříbrné komory v Štýrsku testamentem z 14. července 1696 ustanovil dědicem holešovsko-bystřického svěřenství svého nejstaršího syna Jana Zikmunda, císařského radu. Mladší synové Josef a Leopold se měli spokojit zbývajícími alodními statky. Zemřel roku 1699. Jeho syn Jan Zikmund hrabě z Rotalu zemřel již 7. prosince 1717 a zanechal vdovu Maximiliánu Beatrici rozenou kněžnou z Liechtenštejnu (zemřela v Brně 13. dubna 1741) a děti Františka Antonína (narozen 1691), Marii Josefu (narozena 1696), později provdanou hraběnku Hamiltonovou, a Marii Eleonoru (narozena 1697) a Marii Antonii (narozena 1702), později provdanou hraběnku z Kufštejnu.
Fideikomis převzal František Antonín, který byl v letech 1719–1722 hejtman hradišťského kraje a od roku 1735 přísedícím zemského práva. Za něho velice poplenili 1742 jeho panství Prusové.
František Antonín hrabě Rotal měl tři dcery: Marii Amalii, provdanou za Jana Jakuba de Monte l´Abbate (byl povýšen 2. října 1753 do panského stavu a zemřel 3. prosince 1793 v Pescaře), Marii Annu, manželku Gundobalda hraběte z Ditrichštejna, a Maximilianu, manželku Františka hraběte Nádasdyho. Poslední byla v den otcovy smrti již nebožka a zanechala děti Františka, Tomáše a Barboru hrabata Nádasdy. František Antonín odkázal 20. listopadu 1761 své statky svým dcerám na stejné díly a zemřel 26. října 1762. Poněvadž neměl mužské potomky a fideikomis platil jen pro mužské potomky, bylo panství bystřické prohlášeno opět za alodní.
Dědičky se 26. března 1763 mezi sebou rozdělily a bystřické panství se vsí Brusným, oddělenou od panství holešovského, a statek prusinovický připadl Marii Amalii, která toto zboží prodala za 156 545 zl. rýnských a intabulovala roku 1790 svému synovi Františku Antonínovi de la Roverc hraběti z Monte l´Abbate, který zemřel bezdětný v Brně 6. června 1804. Majetek odkázal Janu Nepomukovi hraběti Wengerskému, synovi své sestry Jenovefy, provdané za hraběte Wengerského. Poněvadž roku 1827 zemřel bez dědiců, připadla Bystřice s Prusinovicemi Oliveru svobodnému pánu Laudonovi.
Po roce 1850 zanikla panská pravomoc a nastoupily císařské úřady. Velkostatek jako hospodářský podnik za Arnošta Laudona (1857–1915) až zhruba do konce 19. století prosperoval, ale pak upadal pro nízké ceny obilí a dřeva a hlavně pro veliký počet personálu. Dvory a revíry se postupně odprodávaly.
Radkova Lhota náležela původně k faře v Soběchlebích, matriky jsou dochovány od roku 1718, ale roku 1784 byla přifařena i přiškolena do Blazic, později přiškolena do Radkov.
Roku 1775 byli v Radkově Lhotě 4 čtvrtláníci, 2 podsedníci a 3 domkáři, roku 1791 bylo v Radkově Lhotě 17 domů se 103 obyvateli, 1834 v 19 domech 128 obyvatel, roku 1850 byl tam svobodný dvůr čp. 4, 4 půllány, 2 podsedci, mlýn a 4 domkáři, roku 1869 celkem 163 obyvatel. Za 140 let vzrostla Radkova Lhota o 53 % domů a 100 % obyvatel (bez dvora). V roce 1854 zde žilo 133 obyvatel.
Za zmínku stojí existence vodního mlýna, zřejmě s malým vodním spádem, který stál na náhonu vpravo od toku Moštěnky, při dolním okraji návsi v čp. 6. Nedaleko mlýna byl na Moštěnce splav, který již není v terénu znatelný a je zavezen i vodní náhon. Lánový rejstřík uváděl v roce 1675 podsedek s mlýnem o dvou složeních. Mlýn je zde psán i v roce 1784 a v roce 1850. Vodní právo je potvrzeno v roce 1871. Posledním mlynářem byl Rudolf Klvaňa, který mlýn koupil od Františka Matějíčka s 5 ha polí v roce 1894. Provoz mlýna skončil počátkem 20. století. V roce 1904 strhla voda splav a v roce 1909 podemlela i zdivo mlýna. Postupně byla budova mlýna zrušena.
Na návrší vlevo od cesty ze Lhoty ke dvoru Lhotsko byl roku 1905 zaznamenán požár větrného mlýna čp. 18, patřícího ke dvoru Lhotsko, jenž byl ve vlastnictví rodiny Kokorů. Obydlí samoty „Na Větřáku“ bylo obydleno ještě v roce 1945, ke zboření domu došlo asi v období 1949 –1952. Dodnes jsou uprostřed polí v těch místech ovocné stromy a také studna.
Po zrušení vrchnostenské správy a vzniku soudních a politických okresů v roce 1850 připadla Radkova Lhota k soudnímu okresu Bystřice pod Hostýnem a politickému okresu Holešov. Tento stav trval s malými změnami až do roku 1960, kdy v rámci územně správní reformy se Radkova Lhota stala součástí okresu Přerov.
Roku 1900 se na katastru obce nalézalo 201 ha hospodářské půda (pole 171 ha, louky 15 ha, pastviny 6 ha, zahrady 6 ha, lesy 3 ha), v hospodářství se chovalo 33 koní, 172 kusů skotu, 126 prasat. Ve vsi působila od roku 1924 Místní domovina domkářů a malorolníků.
Od roku 1850 stáli v čele obce starostové, od roku 1945 předsedové místního národního výboru. Obec byla osvobozena 7. května 1945. Od roku 1976 měla obec společný národní výbor s Dřevohosticemi, se kterými se pak sloučila v roce 1983. Po komunálních volbách v roce 1990 se Radkova Lhota opět osamostatnila s katastrálním územím o rozloze 207 ha.
Uprostřed vesnice stojí zvonička u čp. 15, která byla postavena místo starší zvonice v roce 1929. Vlevo u silnice u vjezdu do obce od Radkov stojí boží muka z 18. století.